• řád Agnostida Salter, 1864

V posledních letech bývá často diskutována příslušnost řádu Agnostida do třídy Trilobita Walch, 1771 †, tedy trilobity. V roce 1987 popsali Müller a Walossek tělní přívěsky larválních jedinců druhu Agnostus pisiformis ze svrchního kambria Švédska. Ukázalo se, že tyto přívěsky byly výrazně odlišné od ostatních známých přívěsků trilobitů. Není ovšem jisté, zda rozdíly nejsou způsobeny tím, že se jedná o nedospělé jedince (přívěsky dospělých agnostidů jsou dosud neznámé). Existují však i další rozdíly mezi agnostidy (podřádu Agnostina) a trilobity. Především se týkají nepřítomnosti faciální sutury a odlišné artikulace segmentů toraxu (tyto rozdíly se však netýkají podřádu Eodiscina, (např. Fortey, 2001). Hughes (2007) uvádí, že agnostidi mají některé znaky podobné bazálním korýšům. Otázka systematického zařazení agnostidů (respektive podřádu Agnostina) tak zůstává nadále stále otevřená [1].
Původně byli tito členovci považováni za zcela slepé, ale v roce 1987 byl ve Švédsku objeven rod s jednoduchým párem očí. Všichni známí agnostidi jsou typičtí svým výskytem v kambriu a ordoviku. Z mladších souvrství známi nejsou. Vyskytují se po celém světě a mnohdy slouží, jako dobré vůdčí zkameněliny. Jejich celosvětové rozšíření zřejmě souvisí s jejich způsobem života. Předpokládá se totiž, že se pohybovali v trsech a porostech mořských řas, které mořské proudy transportovaly i na velké vzdálenosti. Zbytky jejich krunýřů se nalézají ve všech typech usazenin, nejvíce však v břidlicích a jemnozrnných vápencích [2].

Použitá literatura:
Lukáš Laibl, ONTOGENEZE TRILOBITŮ, Bakalářská práce, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze [1]
Rudolf Prokop. Zkamenělý svět, vydala Práce v Praze, ISBN 80-208-0888-4, 1989 [2]

• Dawsonia bohemica (Šnajdr, 1950)

Třída: Trilobita Walch, 1771 † - trilobiti, řád: Agnostida Salter, 1864 †, podřád: Eodiscina Kobayashi, 1939 †, nadčeleď: Eodiscoidea Raymond, 1913 †, čeleď: Eodiscidae Raymond, 1913 †, rod: Dawsonia Hartt in Dawson, 1868 †, druh: Dawsonia bohemica (Šnajdr, 1950) †.

Druh Dawsonia bohemica (Šnajdr, 1950) † je jediným známým zástupcem eodiscidních trilobitů v České republice. Druh je znám na základě poměrně omezeného materiálu, který byl dosud dokumentován pouze klasickými paleontologickými metodami. Eodiscidní trilobity řadíme do řádu Agnostida Salter, 1864 †, kteří mají sice také jen dva nebo tři trupové články, ale na rozdíl od standardních agnostidů mají hlavový štít i pygidium "normálně" utvářené, tedy i vzhledově dobře odlišitelné. V našem středním kambriu jsou zastoupeni jen jedním druhem rodu Dawsonia Hartt in Dawson, 1868 †, který je jinak rozšířen ve stejně starých vrstvách celé severní polokoule. Tento druh je zároveň naším nejmenším "klasicky utvářeným" trilobitem, který je v dospělosti dlouhý pouze kolem 6 mm. Dawsonia bohemica (Šnajdr, 1950) † je místy hojná ve spodních polohách střednokambrických břidlic na Jinecku - biozóna s Eccaparadoxides pusillus (Barrande, 1846) †. Svého času se tito trilobiti ojediněle vyskytovali (velmi vzácně i v celých exemplářích) na dnes již historickém a zaniklém konkrétním místě Na Vinici u Jinců, či Jinec, chcete-li, obojí je správně — místním ale bude znít povědoměji a lépe u Jinec. Jejich výskyt je sice vázán na nejspodnější vrstvy s Eccaparadoxides pusillus, ale že by se v podobných vrstvách na jiných místech podařilo nalézt takto bohatou lokalitu, jako v minulosti Na Vinici, to se již nepovedlo, alespoň nám to není známo.

Hlavový štít je při dorzálním pohledu obdélníkovitý až mírně lichoběžníkovitý, podél předního a postranních okrajů hlavy vroubený podkovovitým lemem. Lem je rozdělen příčnými rýhami na větší počet nestejně velkých laloků. Kuželovitá glabela splývá s okcipitálním prstencem v jeden celek a vybíhá v dlouhý dutý glabelární trn (často je odlomený). Po stranách je glabela omezena hluboce zaříznutými cirkumglabelárními rýhami. Líce jsou značně klenuté. Zadní lícní rýhy jsou hluboce zaříznuté. Oči chybějí, lícní švy nejsou vyvinuty. Trup je složen ze dvou článků.  

Pygidium je o něco menší než hlavový štít a má analogický celkový tvar. Vyniká na něm nápadně vyklenutá pygidiální osa a ostře členěné postranní pleurální laloky. Po stranách a vzadu je pygidium vroubeno úzkým klenutým lemem. Celá pygidiální osa dosahuje až do těsné blízkosti zadního okraje pygidia. Výraznými příčnými rýhami je pygidiální osa rozčleněna na nestejně veliké prstence, z nichž zvláště druhý a třetí jsou nápadně zduřelé. Celkový počet osních prstenců činí obvykle sedm. Na postranních pygidiálních lalocích bývá vyvinuto pět laloků (žeber), jejichž velikost se směrem dozadu podstatně zmenšuje. Povrch krunýře je zdoben jemnými, nepravidelně rozmístěnými ostny.  

Vědecká synonyma
Aculeodiscus bohemicus Šnajdr, 1950
Aculeodiscus bohemicus bohemicus Šnajdr, 1950
Dawsonia dawsoni bohemica (Šnajdr, 1950)

• Onymagnostus hybridus (Brögger, 1878)

Řád: Agnostida Salter, 1864 †, podřád: Agnostina Salter, 1864 †, nadčeleď: Agnostoidea †, čeleď: Ptychagnostidae Kobayashi, 1939 †, rod: Onymagnostus Öpik, 1979 †, druh: Onymagnostus hybridus (Brögger, 1878) †.  

Onymagnostus hybridus (Brögger, 1878) † je pravděpodobně vrcholnou vývojovou fází rodu Onymagnostus Öpik, 1979 †. Samotný druh má buďto nejméně 27 endemických variant nebo, a to spíše řadu historizujících synonym názvu jednoho druhu. To neumíme posoudit, protože nemáme v tomto směru dostatek studijního materiálu.  Nicméně tento publikovaný nález pochází z další zaniklé Jinecké lokality — Obalovna.
Vraťme se ale na chvíli zpět, k jednotlivým variantám a synonymům. Tak schválně, posuďte sami:

Agnostus gibbus hybridus Brogger and Strand, 1929 = ? Agnostus gibbus var. hybrida Brögger, 1878 = ?Agnostus cf. gibbus hybridus Bregger Thorslund in Asklund and Thorslund, 1935, Agnostus stenorrhachis Grönwall, 1902, Agnostus cf. intermedius Tullberg Illing, 1916, Agnostus pulchellus Illing, 1916, Agnostus triangulatus Illing, 1916, Agnostus sp. Thorslund in Asklund and Thorslund, 1935, Triplagnostus stenorrhachis (Gronwall) Kobayashi, 1939, Triplagnostus triangulatus (Illing) Kobayashi, 1939, Ptychagnostus (Triplagnostus) hybridus (Brogger) Westergard, 1946, Ptychagnostus (Triplagnostus) stenorrhachis (Gronwall) Westergard, 1946, Ptychagnostus (Triplagnostus) vinicensis Šnajdr, 1958, Ptychagnostus hybridus (Brogger) Robinson, 1964, Ptychagnostus punctuosus (Angelin) Poulsen 1969, Triplagnostus formosus Pokrovskaya and Khairullina in Repina, Petrunina, and Khairullina, 1975, Triplagnostus urbanus Pokrovskaya and Khairullina in Repina, Petrunina, and Khairullina, 1975, Ptychagnostus (Ptychagnostus) stenorrhachis (Grönwall) Jaco, 1977, Onymagnostus hybridus (Brogger) Öpik, 1979, Onymagnostus angulatus Öpik, 1979, Onymagnostus sp. nov. all. angulatus Öpik, 1979, Onymagnostus durusacnitens Öpik, 1979, Onymagnostus mundus Öpik, 1979, Onymagnostus seminula (Whitehouse) Öpik, 1979, Onymagnostus cf. stenorrhachis (Grönwall) Öpik, 1979, Ptychagnostus triangulatus (Illing) Rushton, 1979 a konečně Onymagnostus prokopi Fatka, Kordule, and Šnajdr, 1981. Uf, toto všechno jsou druhy, podruhy či synonyma různých validních druhů rodu Onymagnostus. 

Vědecká synonyma
Ptychagnostus prokopi (Fatka et al., 1981)

• Peronopsis cuneifera (Barrande, 1846)

Řád: Agnostida Salter, 1864 †, podřád: Agnostina Salter, 1864 †, nadčeleď: Agnostoidea McCoy, 1849 †, čeleď: Peronopsidae Westergård, 1936 †, rod: Peronopsis Hawle & Corda, 1847 †, druh: Peronopsis cuneifera (Barrande, 1846) †.  

Druh Peronopsis cuneifera (Barrande, 1846) † byl často zaměňován za druh Peronopsis integra (Beyrich, 1845) †, který je sice silně rozšířen v jineckém souvrství, ale na rozdíl od druhu cuneifera není druh integra vůbec zastoupen ve skryjském kambriu (všichni peronopsidi skryjského kambria náleží druhu Peronopsis cuneifera). Druh cuneifera se sice v jineckém souvrství vyskytuje, ale stejně, jako ve skryjském kambriu, výhradně v zóně trilobita Eccaparadoxides pusillus (Vinice, Velcí-Vystrkov, Rejkovice, Hrachoviště). Tento jedinec pochází právě z jineckého souvrství z biohorizontu s Eccaparadoxides pusillus.

Vědecká synonyma druhu
Diplorrhina cuneifera (Barrande, 1846)
Diplorrhina affinis Hawle & Corda, 1847
Diplorrhina asperula Hawle & Corda, 1847
Diplorrhina cristata Hawle & Corda, 1847
Diplorrhina elliptica Hawle & Corda, 1847
Diplorrhina monas Hawle & Corda, 1847
Battus orion Barrande, 1846
Diplorrhina rotundata Hawle & Corda, 1847
Diplorrhina sirius Hawle & Corda, 1847
Agnostus integer spinosa Pompeckj, 1895

• Peronopsis integra (Beyrich, 1845)

Řád: Agnostida Salter, 1864 †, podřád: Agnostina Salter, 1864 †, nadčeleď: Agnostoidea McCoy, 1849 †, čeleď: Peronopsidae Westergård, 1936 †, rod: Peronopsis Hawle & Corda, 1847 †, druh: Peronopsis integra (Beyrich, 1845) †.  

Na rozdíl od právě zmíněného druhu Peronopsis cuneifera (Barrande, 1846) † se druh Peronopsis integra (Beyrich, 1845) † nalézá výhradně v biozóně s Paradoxides gracilis (Boeck, 1827) †. Jinak jsou oba agnostidi, jak cuneifera, tak integra de facto totožní. 

Profesionální sběrači zkamenělin, tzv. skalníci (lidé, jež se živili sběrem zkamenělin, zvláště za doby Joachyma Barranda) agnostidní "trilobity" nazývali obecně obojam z Jinec. Obojam proto, že hlavička s ocáskem jsou podobné a snadno zaměnitelné. Vytvářejí dvě "podkůvky", které členovce z obou stran svírají a uzavírají.
Druh Peronopsis integra je typický představitel aberrantní větve hypopárních "trilobitů" (tzv. Agnostida). Jde o jednoho z nejdrobnějších českých trilobitů. Hlavový i ocasní štít si jsou velikostí i tvarem dost podobné. Kolem hlavového štítu je široký, plochý lem. Glabela je velká, s hlubokou, příčnou rýhou. Hypostom (spodní čelist) není znám. Trup je složen jen ze dvou článků. Pygidium má nazad přihrocenou, širokou osu s ozdobným zrnkem uprostřed. Agnostidi jsou mnohými badateli zpochybňováni, co by jeden z řádů trilobitů a přiklánějí se spíše k názoru, že jde o předky korýšů. Tato otázka však není dodnes uspokojivě vyřešena, je předmětem mnoha vědeckých diskuzí a šetření, přičemž obě teorie mají mezi vědci své pevné zastánce.

Je zcela jisté, že tito agnostidní kambričtí členovci žili parazitickým způsobem života. Jenom z jineckého souvrství jsou prokazatelně doloženy minimálně dva nálezy trilobitů rodu Paradoxides (dokonale zachovalí) u nichž byly v místě trávícího systému nalezeny krunýře agnostidů. Je zřejmé, že tito agnostidi nebyli potravou paradoxida, nýbrž hodovali přinejmenším na jeho mršině. Důkazem je neporušený stav jejich krunýřků a zároveň stopa po prolézání tělem velkého trilobita. Podobné důkazy dokládají nálezy především z USA. Není však zcela zřejmé, zdali napadali větší jedince v průběhu života a posléze na nich parazitovali nebo zda to byli "supi" kambrického moře, kteří připlavali na uhynulé tělo členovce, aby jej jako čističi mořského dna spořádali. Pravděpodobněji se jeví ta verze mrchožroutů, ale...
Je to zcela zřejmý zástupce pračlenovců, tedy vývojové linie směřující k recentním členovcům, u nichž je parazitický způsob života poměrně rozšířený. Typickým příkladem jsou blanokřídlí, zejména parazitoidní vosy, které kladou vajíčka do těla hostitele (např. pavouka); ten je tímto aktem prakticky odsouzen, neboť vyvíjející se larvy jej následně postupně konzumují. Nabízí se proto otázka, zda obdobné ekologické a reprodukční strategie nemohly existovat již ve středním kambriu, tedy v období, kdy se formovala základní diverzita morfologických plánů i životních strategií členovců. Lze hypoteticky uvažovat o existenci drobného parazita, vybaveného specializovaným přichycovacím aparátem, který by se dočasně vázal na kutikulu většího trilobita za účelem přenosu či uložení potomstva. Dle nás podobná strategie existovat mohla, pouze to nelze snadno dokázat, přece jenom jde o dobu před cca 450 +- miliony let. Jako prokázaný fakt je dnes i ta skutečnost, že se agnostidní trilobiti dokázali pevně přichytit například na mořské řasy a tímto způsobem snadněji migrovat v moři. Možná právě tato vlastnost stála u jejich úspěchu globálního rozšíření.

Vědecká synonyma
Agnostus integer (Beyrich, 1845)
Battus integer Beyrich, 1845 - původní jméno taxonu 

• Phalagnostus prantli Šnajdr, 1957

Řád: Agnostida Salter, 1864 †, podřád: Agnostina Salter, 1864 †, nadčeleď: Agnostoidea McCoy, 1849 †, čeleď: Agnostidae McCoy, 1849 †, rod: Phalagnostus Howell, 1955 †, druh: Phalagnostus prantli Šnajdr, 1957 †.  

Tělo slepého agnostidního "trilobita" Phalagnostus prantli Šnajdr, 1957 bylo tvořeno dominantním hlavovým a ocasním štítem, které jsou typické pro absenci jakéhokoliv dalšího členění. Pouze na ocasním štítu, který je lemován výrazným lemem, je v případě dobrého zachování, uprostřed malý výrůstek, což může být patrně pozůstatek nějakého receptoru, jež jim mohl umožňovat např. orientaci po mořském dně. Tyto štíty byly spojeny pouze dvěma trupovými články. Tito malí členovci žili ve stejném prostředí spolu s velkými a známějšími druhy. Pátrali jsme, odkud je odvozen název řádu Agnostida. Pravděpodobně souvisí s jejich malým vzrůstem. V latině totiž název agnus nebo agnos znamená jehně, beránek, což se jeví paradoxně, protože z fosilních nálezů je doloženo agresivní, až parazitické chování těchto členovců, kdy pronikli např. do trávicího ústrojí plochých kambrických ostnokožců a požírali je zevnitř. A nejen to, s velkou pravděpodobností požírali sami sebe navzájem. Ne, že by takové sociální chování bylo něčím u členovců, např. recentních výjimečné, nicméně u agnostidů je s velkou pravděpodobností poprvé doložitelné. S touto teorií přišel na základě "daru" americký paleontolog Mark McMenamin z Mount Holyoke College v Massachusetts. Ten v roce 2010 ke svým narozeninám obdržel dar ve formě kamenné desky, na kterém byli v tzv. postmortálním seskupení agnostidní členovci druhu Peronopsis interstrictus (ti jsou známi svými výskytem v USA - Utah) a to v počtu 44 jedinců. Paleontologa McMenamina však zaujal, spíše než druh členovců, či jejich velký počet, apokalyptický výjev celé kamenné desky, s velmi pravděpodobným scénářem. McMenamin podrobně tyto kutikuly "trilobitů" studoval a shledal odlišné typy poškození krunýřů. Na základě těchto smrtelných "úrazů" a postavení krunýřů přišel s teorií, že agnostidi buďto mezi sebou mohli bojovat, přičemž větší jedinci napadli ty menší - mohlo jít o "turnaje" v období rozmnožování nebo prostě větší agnostidi mohli napadat, zabíjet a požírat ty slabší a menší. Je to prozatím nedořešená otázka nemající asi ani odpovědi. Podle variability poškození krunýřů mohli některé tyto agnostidy napadnout i větší draví, například redlichiidní trilobiti nebo známý Anomalocaris (napadení agnostidů Anomalocarisem se ale doposud nepodařilo uspokojivě prokázat).
V jineckém i buchavském souvrství je známo velké množství druhů agnostidů, avšak jejich nálezy jsou v podstatě stejně vzácné, ne-li vzácnější, jako nálezy jiných větších trilobitů. Ze souvrství buchavského z okolí obce Skryje je znám podobný, již dříve popsaný agnostid - Phalagnostus nudus (Beyrich, 1845). S velkou pravděpodobností jde de facto o stejný nebo alespoň velmi blízce příbuzný druh, pouze se vyskytující v jiné biozóně, a to s Eccaparadoxides pusillus. M Šnajdr sice ve svém pojednání TRILOBITI ČESKÉHO STŘEDNÍHO KAMBRIA rozdíly mezi oběma druhy vymezuje, ale jak víme, mnoho druhů trilobitů bylo popsáno na základě nedostatečného či tektonicky poškozeného materiálu.

Vědecká synonyma
Phalagnostus preloban Kordule & Šnajdr, 1979